Die Zeit píše o tom, že „mýtus krizového manažerky, která nikdy neprohrává“, je u konce. Merkelová mlčí. Přestává být matkou německého národa. Vládní koalice se sice nachází v komunikačním chaosu, ale signál je již jasný: Německo zavírá brány. Navíc se ukazuje, že v rámci EU je málokdo ochoten Německu pomoci. Proti Merkelové již svévolně začíná jednat ministr vnitra Thomas de Maizière, o jehož rozhodnutí znovu uplatňovat dublinský postup kancléřka nic nevěděla. Také od něj přichází myšlenka omezovat slučování rodin. Populistická fráze „Wir schaffen das“, tedy „Postaráme se o to“, kterou Merklová vyřkla a jež měla spájet celou Evropu, se již prakticky vytratila a samotná kancléřka už jí přestává také věřit. Koná se takový pohřeb optimismu v přímém přenosu.
Za deset let svého vládnutí se kancléřka dobře jevila jako loutkohernice. Často byla neviditelná, pečlivě tahala za nitky. Souhra jejich loutek, opatrné tahání za ně, každopádně fungovala. Mezinárodní média o ní psala, že může prakticky vyřešit cokoliv. Ale nyní jsou provázky zamotané a loutky německé národní umělkyně si dělají co chtějí. Komunikační problémy ve vládě byly oficiálně přiznány. I to je symbolem eroze v mocenském aparátu Merkelové. Svými neuváženými kroky ztratila téměř veškerou autoritu napříč politickým spektrem a tím je tak mýtus dobře fungující krizové manažerky u konce.
Zdroj: Die Zeit
Kancléřka se svěšenou hlavou.