Francie se s podporou některých členských států EU (Polsko, Rakousko, Irsko, Maďarsko, Rumunsko, Litva, Kypr a Lucembursko) pokouší zablokoval obchodní smlouvu o vzájemném agrárním obchodě mezi Evropskou unií a Mercosulem, který údajně reprezentuje více jak 80% HDP z celé Jižní Ameriky. Proti návrhu je naštěstí velká část zemí, které mají se vzájemným obchodem zjevně dobrou zkušenost (Španělsko, Německo, Itálie, Portugalsko, Británie, Švédsko). Francie tvrdí, že to škodí její ekonomice. Například pro Brazílii jakožto největšího světového dovozce masa (zejména hovězího), by to už v takto těžké ekonomicko-politické situaci znamenalo obrovský šok.
Mezinárodní obchod v globálním měřítku je ovšem základní alfou a omegou obchodních partnerství, které mají prospívat vzájemně. Jen ať se Francie a příznivci jejího návrhu trochu snaží. Když si Francie byla schopna na trh přivést i arabský bankovní systém, tak nějaká obchodní dohoda s Latinskou Amerikou pro ně nemůže znamenat vykrádání svého trhu. Tímto způsobem si Hollande domácí produkci zcela jistě neuchrání.
Nesmíme také zapomínat, že je milé a pro naše potřeby velmi uspokojující mít k dostání produkty, které u nás k dispozici nejsou. Je samozřejmě zprvu třeba dbát na to, aby byl upřednostňován v některých ohledech tuzemský producent. A takto bohužel Evropská unie jako celek nejedná ani vůči svým národním státům. Navíc když není kde brát, a takových situací je spousta, spolupráce v mezinárodním obchodě hraje nezastupitelnou roli. Francie se tímto myšlením vrací do doby J. B. Colbérta, realizátora francouzského způsobu merkantilní politiky. To byla ale jiná hra za jiných konstelacích, která se svého času vyplácela.
Zdroj: El Pais